Co by kdyby?
Čas od času se objevují více či méně vážně míněné návrhy na změnu systému bodování v JAL.
Jelikož od letošní sezóny budeme v JAL využívat i pro tvorbu celkových výsledků univerzálního a téměř všehoschopného Stopnuto.cz, stačí jen několik málo kliknutí myší, abychom si mohli některé změny nasimulovat a zjistit tak, jaký by byl jejich reálný dopad.
Vzal jsem tedy celkové výsledky ročníku 2016 a pustil jsem se do práce.
Zahýbal jsem jak počtem přidělovaných bodových sad, tak bodovým ohodnocením jednotlivých umístění.
Kromě současného stavu, kdy přidělujeme v závodě po jedné bodové sadě balíku S1 a S2 se nabízí možnost, že by se přidělovala pouze jedna bodová sada pro všechny závodníky. Další vloni uvažovanou variantou bylo, že bychom vedle S1 a S2 vytvořili ještě S3, kde bychom zvlášť vyčlenili kategorie E, Z a M3.
Co se hodnoty jednotlivých bodových sad týká, rozhodl jsem se kromě současného systému se 150 resp. 165 body nasimulovat i jednu „přísnější“ variantu, při které by se body udělovali jen těm nejlepším z jednotlivých balíků a závodníci od cca 8. místa by již vyšli naprázdno. Konkrétně taková bodová sada vypadala takto: 10–7–5–4–3–2–1 (resp. za mistrovské závody 12–10–7–5–4–3–2–1).
Na první pohled bych od tohoto systému očekával zvýhodnění závodníků s vyšší výkonností na úkor těch, kteří se do popředí celkových výsledků dostávají hlavně díky téměř 100% docházce (bez ohledu na výkonnost).
Záměrně jsem se rozhodl nehýbat s počty započítávaných závodů. To je totiž věc, která jednak moc kontroverzí ve výkonném výboru nebudí, a jednak by takováto zpětná simulace byla zavádějící, protože závodníci by se jistě byli bývali chovali jinak, kdyby věděli, že namísto 10 závodů jich musí absolvovat třeba 12.
Suma sumárum mi z výše nastíněných změn vzešlo těchto 6 variant:
A jak takové srovnání dopadlo?
Ti, co čekali výsledkovou revoluci, budou asi zklamáni.
Následující tabulka uvádí přehledně teoretické obsazení stupňů vítězů při všech 6 variantách.
Druhý sloupec červeným písmem odpovídá současné platné variantě pravidel (2×150). Tučně jsou zvýrazněny změny, ke kterým by změnou pravidel došlo. Těch je opravdu poskrovnu. Zajímavé je, že první tři simulované varianty (tedy 1, 2 nebo 3 stopadesátibodové sady) nemají ŽÁDNÝ vliv na složení stupňů vítězů.
„Desetibodové“ varianty již nějaké změny znamenaly. Z tabulky je zřejmé, že čím méně bodů se přiděluje, tím reálněji hrozí, že méně výkonné kategorie za celý rok na žádné body nedosáhnou. Při variantě 1×10 by na alespoň jeden bod za sezónu dosáhli pouze 3 Déčkaři, žádný Éčkař a žádná žena. To je jistě nežádoucí. Až u varianty 3×10 se podařilo, aby i v kategoriích E a Z bodovalo dostatečné množství závodníků. I tak je složení stupňů vítězů v některých kategoriích mírně odlišné. Tyto drobné změny si vysvětluji tím, že se do popředí dostali závodníci s absolutně vyšší výkonností na úkor těch se stoprocentní účastí.
Závěrem
Myslím, že se dá tvrdit, že drobné změny bodovacího systému, pokud respektují základní principy sportovního soutěžení, vedou vždy ke stejnému cíli – tedy obsazení předních pozic těmi nejlepšími.
Na druhou stranu je pozitivní, že díky Stopnuto.cz máme v JAL univerzální technické řešení, které je schopné většinu takových případných změn v systému bodování obratem zrealizovat. Tím tedy odpadají argumenty o technické náročnosti těchto změn a další diskuzi můžeme vést už jen o skutečném smyslu a přínosu úpravy pravidel.
