Jo, my jsme takhle někomu půjčili stupně vítězů (ani jsme si nepsali komu, protože to byl někdo známej, a – mysleli jsme si – seriózní a spolehlivej, a když jsme je za rok chtěli vytáhnout na závod, tak nebyly. A po roce jsme si samozřejmě už nevzpomněli, kdo že si je to od nás půjčil… A nebyl to jedinej případ! No, podobnou situaci zažil asi každej. Inu, lidé jsou různé! (Stupně jsme udělali nové, krásné, a pokud by je chtěl někdo půjčit, tak taky za poplateček a za deset podpisů…) :-) Kovki.
20. 9. 2019 | Ivo Kovářík
Jak se to říká? Když se chceš s něčím rozloučit, tak to můžeš půjčit?? V loňském roce po uspořádaném cyklokrosu v Bernarticích mě jakýsi „kamarád“ požádal o půjčení materiálu pro značení tratí. Pro zabezpečení svého závodu. Řešili jsme to po telefonu. Samozřejmě jsem to odkýval. Řekl jsem mu, ať si to vyzvedne v obci, která nám s akcí pomáhá a materiál tam měli uskladněný. Ten člověk si to vyzvedl a nevrátil. Jedná se o 6 plastových oranžových sítí po padesáti metrech, cca 80 ocelových tyčí (kolíků) a X kilometrů barevné pásky v několika pytlích. Cena všeho cca 10 tisíc. Bohužel, jsem již starší člověk, mám hlavu děravou a už si nepamatuji, kdo ten lump byl. Nepředpokládal jsem, že to nevrátí… Pátral jsem a nedopátral ničeho. Takže: Ode dneška si vše budu znamenati a budu se chovati komerčně. Chceš si půjčit? Zaplať! Asi tak. Omlouvám se za tento text, ale musel jsem si ulevit…
19. 9. 2019 | Petr Koblic